VII. Když kvetly šípky, chodili jsme spolu lesy,

Jaroslav Vrchlický

Když kvetly šípky, chodili jsme spolu lesy, pak po mezích a polem, kolem srázných strání, a všady, v údolích a nad příkrými tesy, to bylo jedno bílé a růžové plání. Když kvetly šípky, kol se chvěly keře všecky a házely nám vstříc své drahokamy zkvětlé, jak vítaly by sladký, vlídný tvůj smích dětský, spor vedly, kdo dřív vsype je v tvé vlásky světlé. Když kvetly šípky, všady jejich záclonami se táhla vůně mdlá a nyjící a sladká, víš, snili jsme, že v světě jsme s blahem svým sami, a celý život že jest k milování látka. Teď po letech, když vidím sněžit se a rdíti květ šípků polem, lesem, strání, kam zrak sáhne, tvůj vidím pohled, vždy mi do dna duše svítí, tvůj cítím dech, s tou vůní přes mé čelo táhne.

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

553. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY. (František Kvapil)
  2. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)
  3. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  4. Vřes. (Anna Simerská)
  5. Ó tenkrát...! (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. BOŽA. (František Kvapil)
  7. V ZAHRADĚ (Alfons Breska)
  8. JARNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Píseň o štěstí. (Jaroslav Vrchlický)
  10. MAKOVIŠTĚ. (Antonín Klášterský)