Vyznání.

Jaroslav Vrchlický

Z číší, které svět mi dával, pil jsem dost, pléc a šij v střel jedovatých nával kryl jsem dost; z fantasie luzných pokladů plnou rukou já jsem perly brával, snil jsem dost; a myšlének zlaté osení, nechť sup bouře šerým křídlem mával, sil jsem dost; z retů lásky věnců rozkoše, lásky bůh co nad námi se smával, vil jsem dost; mnoho poznal jsem a dramatům svědkem němým, když je osud hrával, byl jsem dost. Přece ale říci nemohu, byť sníh šedin vlas mi obetkával: žil jsem dost!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

985. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Po žních. (Jaroslav Vrchlický)
  2. SLAVNÝ KVĚTEN. (František Taufer)
  3. XXI. Mně zdá se, že jsem jarem byl: (Vítězslav Hálek)
  4. MÁ ŽEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PÍSEŇ ORÁČOVA. (Ferdinand Tomek)
  6. MRTVÁ LÁSKA. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Píseň rozsévače. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. ŽIVOT (Růžena Jesenská)
  9. NEŽ SLUNCE ZAPADLO. (František Serafínský Procházka)
  10. Selské písničky. (Josef František Karas)