XXI. Mně zdá se, že jsem jarem byl:

Vítězslav Hálek

Mně zdá se, že jsem jarem byl: s přibledlou hošík kadeří, a růže jsem a světlo sil, v svět láskou dýchal mateří. A bylo poupat, hudby v něm, co pták, to v modro vyletí, nebe se lesklo, mladla zem a radost táhla v zápětí. I myslím: „Jaká krása to; oseju srdce prohlubeň – když bude k činům rozhřáto, jaká to ducha bude žeň! To bude nad vše líbezné, co jen kdy vidět na světě: duch v slávě krásy vítězné a srdce v plném rozkvětě!“ A chodím, kde jen člověk bděl: „Jaro ti v srdce přináším!“ Však málokdo z nich srdce měl, a kdo měl – byl radš chladnějším.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

843. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Což se těším v nejhlubší své duši, (František Sušil)
  2. JARO. (Josef Václav Sládek)
  3. I. Napadly písně v duši mou, (Vítězslav Hálek)
  4. PŘÍRODA A ŽIVOT. (Antonín Jaroslav Klose)
  5. Vyznání. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Probuzení (Antonín Sova)
  7. Zapadlým básníkům. (Antonín Klášterský)
  8. SKŘIVÁNKOVI. (Josef Václav Sládek)
  9. Povolání ke žni. (Bohuslav Tablic)
  10. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)