XXI. Mně zdá se, že jsem jarem byl:

Vítězslav Hálek

XXI.
Mně zdá se, že jsem jarem byl: Mně zdá se, že jsem jarem byl:
s přibledlou hošík kadeří, a růže jsem a světlo sil, v svět láskou dýchal mateří. A bylo poupat, hudby v něm, co pták, to v modro vyletí, nebe se lesklo, mladla zem a radost táhla v zápětí. I myslím: „Jaká krása to; oseju srdce prohlubeň – když bude k činům rozhřáto, jaká to ducha bude žeň! To bude nad vše líbezné, co jen kdy vidět na světě: duch v slávě krásy vítězné a srdce v plném rozkvětě!“ A chodím, kde jen člověk bděl: „Jaro ti v srdce přináším!“ Však málokdo z nich srdce měl, a kdo měl – byl radš chladnějším. 150

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek