Staré domy.

Jaroslav Vrchlický

Ty staré domy v městě jsou zadumané, stmělé, jak časy přes ně létly, jsou oprýskané celé! Ční posupně a smutně v šer deštivého jitra; ba nesou štíty jejich mdlou stopu jejich nitra, cos z bytosti těch lidí, jenž po leta v nich žili, a z toho, co v nich jásá a trpí, touží, kvílí. Z těch, na jedné co chodbě se denně potkávají, jsou lhostejni druh k druhu, ač stejné břímě mají. Ba jako živé hroby ční starých domů řada a pro sebe v nich každý své děsné drama spřádá. Pláč – při zemi kdos umřel; pláč – výš se člověk zrodil, a obé jakby kámen kdos v celé moře hodil. A stopa trýzně lidské a bludu, běd a viny, pod římsou starých domů se chvěje mezi stíny.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

121. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LETNÍ NEDĚLE. (Bohdan Kaminský)
  2. Schody. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZBOŘENÉ DOMY. (Adolf Červinka)
  5. Zde, v této uličce úzké... (Stanislav Kostka Neumann)
  6. I. První dojmy. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Studie z mojí ulice. (Emanuel z Čenkova)
  8. Slavík v městě. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Stromy v městě. (Josef Svatopluk Machar)
  10. VI. Staré domy. (Jiří Karásek)