Všední román.

Jaroslav Vrchlický

Kdys na balkoně zřel ji stát, ve oku a radost a smích v líci, a v srdci svém to cítil plát – však, bože, jak to říci! Pak unášel je tance rej ve plesu hudby jásající, hlas lásky volal, čaroděj – však, bože, jak to říci! Pak alejí šli pospolu, po dešti bylo, při měsíci, nad hlavou dumy topolů – však, bože, jak to říci! A leta žil pak zádumčiv, na listí patřil padající, a v srdce sáh’ mu smutek niv – však, bože, jak to říci! A zázrak! přece zval ji svou, tisk’ skráň svou těžce zápasící v noc jejích ňader bouřlivou – co, bože, teď měl říci! Až po roce, kdy jako květ po bouři k němu vzhledla snící, ve tváři svého děcka čet’ – to vše, co kdy měl říci.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

654. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Varhany. (Sigismund Bouška)
  3. VEČER. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  5. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  6. V ŠERU. (Bohdan Kaminský)
  7. Slyšíš-li, ty nebe veliké, modravé, (Josef Holý)
  8. BLÁHOVÁ PÍSEŇ. (Jan Červenka)
  9. SETKÁNÍ. (Karel Babánek)
  10. Angelus Dei. (Augustin Eugen Mužík)