Pozdě!

Jaroslav Vrchlický

Tak často umdleni a plni klamů, sporů jak hvězda padáme s blankytu svého snění, co zatím nad námi jak jitro na obzoru stál anděl vykoupení. Tak často poutníku, jenž mdlobou, žízní schvácen o skálu klopýtá, ve tmavém, pustém hvozdě se pramen objeví, červánků třísní zlacen, však běda – jest juž pozdě! A lásky bohatství, s nímž tak mnoho svět spoří, ač duše planoucí a rty jsou mukou němy, to stéká častokrát na hrob ve marném hoři slznými krůpějemi.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

527. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POD OBLOHOU. (Irma Geisslová)
  2. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  3. Blýskavice. (Alois Škampa)
  4. BÁSNÍK. (Bohdan Kaminský)
  5. Ty nebes chvíle... (Růžena Jesenská)
  6. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  7. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle! (Karel Nejč)
  8. ŽIVOT. (Ludvík Lošťák)
  9. Ať přijde temno v budoucnu kdysi (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Prosba. (Antonín Klášterský)