Účty.

Jaroslav Vrchlický

Když uzavřeny účty s žitím, když jednu bytost pro vždy svojí zvem, pak jde se to již samým kvítím, pak jest i obtíž zázrakem. Jen jabloňové květy prší, nám každým krokem do kolejí cest a tam se v sněžnou závěj vrší, že necítíme kámen, klest. V té duši jedné všecko zříme, po čem kdy prahnul mladistvý náš vznět, na její paži se to dříme, jakby nám patřil celý svět. Jí všecko, všecko dáme rádi, vždyť tak je naše, milá, přesladká, že připadá nám i to mládí, jak zašlá, dávná pohádka. To žijem pouze v přítomnosti, nás budoucnost již více neleká, jen vděčnost srdce naše hostí, co tiše život odtéká. Jen ona když je šťastna s námi, to největší je ve všem posilou, a katastrofa Žití drámy je klidnou v posled idyllou.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

523. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Příteli Fr. Prokešovi. (Jaroslav Vrchlický)
  2. CESTA K LESU (Antonín Klášterský)
  3. V sněhu. (Xaver Dvořák)
  4. Omnes vulnerant, ultima necat. (Jaroslav Vrchlický)
  5. To jsme si nemysleli. (Ferdinand Písecký)
  6. SVÉ SESTŘE, KDYŽ POSLALA MI POSLEDNÍ RŮŽE NAŠÍ ZAHRADY. (Bohdan Kaminský)
  7. V. Druhům v povolání. (Jan Vřesnický)
  8. NAD PRÁZDNOU KOLÉBKOU. (Ferdinand Tomek)
  9. XXXVI. Když mrazivý dech na podzim (Vincenc Furch)
  10. V DÁLI. (Antonín Klášterský)