CESTA K LESU

Antonín Klášterský

Ode vsi k lesu, poli cesta vede, vždy blátivá a těžce rozježděná; krok mnohý vtisk se do půdy jí hnědé, tíž kol ji zrývá, pluh jen po ní stená. Až skoro k lesu jde, kde stín je sladký – ó, též by jednou zaběhla tam ráda, leč musí odtud v pole zase zpátky, ji pálí žár, déšť bije, šlapou stáda. Je jako duše, přes niž svět jde celý, jež cítí v hloubi sílu jeho škorně a ponížení skrývá své a žely a trpí, slouží všem a mlčí vzdorně. O lese, květ kde u cest, se jí zdává, kde po stezkách jen chodí svity třpytné a lehký zvěře krok – ji sotva tráva že podle hran se v blatném jílu chytne. Jen za večera, červánek když plane a z chat se vine kouř a cítit klestí, nach západu i v její kaluž skane a noc dá klid jí, a to celé štěstí. A z jara někdy, kdy vše kolem voní, i ona tiše zachví se a plesá, když děti květy rozházejí po ní a zapomenou na ni kytky z lesa. Tu když tak hledím květů na kytici, se zdává mi, že dobrá lesní víla ven vyběhla a prsa na trpící jí v noci květy tiše položila.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

718. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma po bouři. (Adolf Heyduk)
  2. SOUMRAK (Antonín Klášterský)
  3. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  4. Prosba k jaru. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Mlhy jdou nad lesy... (Bohdan Kaminský)
  6. Účty. (Jaroslav Vrchlický)
  7. JARO DOMA. (Bohdan Kaminský)
  8. Topoly. (Boleslav L. Černý)
  9. Na podzim. (Karel Jonáš)
  10. V sněhu. (Xaver Dvořák)