Labutě.

Xaver Dvořák

Tiše nebem měsíc pluje jako bílá labutě, jenom větřík chvílí duje, jak když křídlem zavesluje bílá nebes labutě. Tisíc ptáčat letí za ní, každé jako zlatý bod; azurovou táhnou plání za labutí bez ustání sladké hvězdy zlatý bod. Kam jen pohled otvírá se v hloubku nebes, plno hvězd, až na zemi dští to v jase, ta již sama obléká se v roucho rosné plno hvězd. A tak plují v tichém tahu v jakés kraje záhadné, na věčnosti jistě prahu dnes ukončí pyšnou dráhu, než vzplá slunce záhadné. Poesie! Kam mě nese? Sny mé? jde jich k věčnu let! umdlí-li, pak tělo střese duše má a dá se v plese přes práh hrobu k věčnu v let!

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

327. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Motýli. (Alfons Breska)
  2. III. „Jehož Jsi, Panno, porodila!“ (Xaver Dvořák)
  3. Hvězdám. (Josef Kuchař)
  4. Jak stvol když zlaté lilje (Adolf Racek)
  5. Cestou. (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. Poledne. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Jarní noc. (Eliška Krásnohorská)
  8. Padaly hvězdy... (Růžena Jesenská)
  9. Tys měsíc v krajkách mraků (Adolf Racek)
  10. V bouři. (Augustin Eugen Mužík)