Labutě.
Tiše nebem měsíc pluje
jako bílá labutě,
jenom větřík chvílí duje,
jak když křídlem zavesluje
bílá nebes labutě.
Tisíc ptáčat letí za ní,
každé jako zlatý bod;
azurovou táhnou plání
za labutí bez ustání
sladké hvězdy zlatý bod.
Kam jen pohled otvírá se
v hloubku nebes, plno hvězd,
až na zemi dští to v jase,
ta již sama obléká se
v roucho rosné plno hvězd.
A tak plují v tichém tahu
v jakés kraje záhadné,
na věčnosti jistě prahu
dnes ukončí pyšnou dráhu,
než vzplá slunce záhadné.
13
Poesie! Kam mě nese?
Sny mé? jde jich k věčnu let!
umdlí-li, pak tělo střese
duše má a dá se v plese
přes práh hrobu k věčnu v let!
14