Labutě.

Xaver Dvořák

Labutě.
Tiše nebem měsíc pluje jako bílá labutě, jenom větřík chvílí duje, jak když křídlem zavesluje bílá nebes labutě. Tisíc ptáčat letí za ní, každé jako zlatý bod; azurovou táhnou plání za labutí bez ustání sladké hvězdy zlatý bod. Kam jen pohled otvírá se v hloubku nebes, plno hvězd, až na zemi dští to v jase, ta již sama obléká se v roucho rosné plno hvězd. A tak plují v tichém tahu v jakés kraje záhadné, na věčnosti jistě prahu dnes ukončí pyšnou dráhu, než vzplá slunce záhadné. 13 Poesie! Kam mě nese? Sny mé? jde jich k věčnu let! umdlí-li, pak tělo střese duše má a dá se v plese přes práh hrobu k věčnu v let! 14