Slza.

Xaver Dvořák

Slza.
Padla hvězda v bílé noci s nebes hluboka, z hloubi ňader slza stkvoucí tryskne do oka; pohasnula nad propastí hvězda jako sen: slza tvoje temnem žití nepohasne, dále svítí dále v noc i den! Zachytí se jako perla chvějíc na řase, jako hvězda, třeba v duši v půlnoc stmívá se, třeba nebe nadějí tvých celé pod mrakem, třeba zmítá bolesť nitrem, z ní to svitne novým jitrem jako zázrakem. 92 Je to vůně duše tvojí puklé v rudý květ, je to nard, jenž zlatý stéká na listy a snět; jest to moře, jímž uniká bolu lidský duch, kam se azur nebes níží, kudy v těžké chvíli shlíží v srdce lidské Bůh. 93