Jesličky.

Xaver Dvořák

Jesličky.
Advent už křídla dumavá kloní; Vánoce! vzduchem sladce to zvoní, jak by se na všem zářivý jas zachyt’ a třás: pod šedin stříbrem vzpomínkou zlatou, na květu mládí touhou zas vzňatou, na vrásce klidem, úsměvem tu na svěžím rtu. Jenom má duše v stínu se brodí podobna v bouři bloudící lodi, na stěžni, ráhnu visí jí mrak, v slzách mám zrak. S oltáře září jesličky ke mně, vidím je v slzách zamžené jemně, kam Bůh se sklonil: sladká to zvěst, jak dobrý jest! 51 Přikleknu blíže ve stínu skrytý, počkám tu chvíli, přemožen city, v jesličky – v srdce plničké tuch, sejde-li Bůh! 52