Silhouetty.

Xaver Dvořák

Silhouetty.
Bylo juž k večeru – padal par závoj, modravá mlha, bylo tak volno a krásně, oko že blahem až zvlhá. Na zemi přece juž trochu zeleně mladé a svěží, na skráních plničkých vrásek jako když úsměv to leží. A koho na cestě potkám z oka mu štěstí kus září; zdá se býť celý svět dobrý stejně tak v srdci jak v tváři. Jenom ty postavy schudlé dělníků mihly se kolem jako ty ploužící stíny: těžké ty rosou, ty bolem. 91