Benedicta!

Xaver Dvořák

Benedicta!
Ó nejkrásnější mezi lilijemi! pyl Tvůj jest ctnosť, jež zlatem hoří na bílých listech Tvých, nad zkvetlou zemí tak slunce plá jen v nebes jasném moři. Ať voní nard a balsám sladký stéká i strdi plást skal z hlubokého klína; v Tvé vůni, která jako vlna měkká v hruď splývá, člověk na vše zapomíná. Hle, myšlénky mé a vše vroucí city, ty pestří motýli, ty zlaté včely se kol Tě vznášejí, Tvou krásou spity, a marně čekám, by se navracely. Ó lilje nejčistší, jež v středu hloží jsi zkvetla kdysi samotná a sirá, Tvůj květ jest věčný, jako oko Boží, jež nad zemí se nikdy nezavírá! 46