Terra sancta.

Xaver Dvořák

Terra sancta.
Kde sladký nard, jenž žhavou slzou padal v tůň lesů jak noc temně zářící? kde balsámu keř, který k měsíci svou vůni dech’, již v žáru slunce střádal? Kde bílá stáda a jenž písně skládal, hoch snivý tklivě harfu hrající? kde cedrů sbor jest dumy pějící, jež sladký Zefýr v stínu jejich spřádal? Vše zmizelo; jest skála nahou teď a země sprahlá jakou odpověď mně lkajíc dá: proč pustinou je pouhou? „Já milovala kdys! a v květech plála, kam sstoupla noha Její, i má skála: teď zmírám jak tvá duše po Ní touhou!“ 41