Moře – Maria.

Xaver Dvořák

Moře – Maria.
Tak rád bych pozdravil těch jeho břehů, ty vlny stkvoucí, když se k zemi řítí, les korálů, jak ze dna jemu svítí, kam slunce sestupuje ku noclehu. Když vesel dotknutím ve lodic běhu se zlaté duhy azurem mu vznítí, hněv divoký, jímž hřímá vlnobití a v klidu nesmírnosť a sladkou něhu. Je nepoznám! A přec když stojím v snění před obrazem Tvým, Matko, přemýšleje, pod Tvými ňadry tuším, jak se chvěje kýs oceán tam velký v roznícení, tam břehů dálných nevidím a ke dnu té lásky Boží hloubi – nedohlednu. 42