Mráz.

Xaver Dvořák

Mráz.
Mráz dýchá venku a zde z kamen žár milounký mě tiše ovívá, jak cítil bych dvé drahých ramen, dvé očí jak se na mě usmívá – až v nitro šlehnul touhy plamen; tak v strže skal proud z jara bouřívá, v mé srdce snů se řine pramen; jak v slunce žáru v něm se rozplývá mráz... Nechť minulosti hrob vás ukrývá, a věčnosť klade na vás kámen, ó snové, mládí druži zářivá, přec člověk cítí, vámi zmámen vlát Vesnu, kde už teskně zachvívá mráz! 70