Včely.

Xaver Dvořák

Včely.
Tu v samých růžích k nebi vzhůru pněl kříž – v slunce žáru níž se růže rděly: výš rány krvavé, jež dlaně měly a nohy i bok, jenž se otevřel. Hvězd živých, zářících, roj zlatých včel sem z dálky přiletěl v kout osamělý, v hloub rudých kalichů těch, jež se chvěly, spit vůní v pospěchu se potápěl. A zřel jsem v duchu, Kriste rozepjatý, kol růží ran, jež svítí na Tvém těle, jak chvěje se tu mystických roj včel; by mohly sytit oheň srdcí svatý, med Božský ssáti v hořkost svého žele, Ty’s bok až do srdce jim otevřel. 61