Ve vlašské kapli.

Xaver Dvořák

Ve vlašské kapli.
Ty dětské tklivé zpěvy tak mluví k srdci mi, vše bol a trpké hněvy pod tóny sladkými, pod tóny Božské něhy hle, tají jako sněhy. A letí kolem skrání jak Božích věštců dech; to tiché žalování zkad slétá na křídlech a rozlévá se vzduchem? mé srdce jest mu sluchem! Jak myrrhy hořká vůně se řine do ticha; kde květ jest? kde spí v lůně, zkad vstoupá z kalicha? té z alabastru číše kdo rozbil jí, zkad dýše? 86 I hluboko se táhne ta jemná trhlina: ó jistě v nitro sáhne a srdce protíná; tou prchlo všecko snění, vše v jednom okamžení. Tou radosť šla a více, jak prýští ze kmene ven vonná pryskyřice, ty žíly zlacené; tak v slzy hned se slila na trhlině, jež zbyla. Ó cítíš je v té písni, v níž vlhne náhle zrak; hle, cizí slzy v něm se tísní a nevíš ani jak, co soucit řinou s oka Tvé duši do hluboka. 87