Dým kadidla.

Xaver Dvořák

Dým kadidla.
V klenbu vstoupá jako oblak v nebes sklepení, rozlévá se lodí chrámu moře vlnění; jako katarakt se leje s říms a klenutí hle, těm tlumům archandělů k ethernému připjal tělu po dvém perutí. Dál přes holé lebky světců někdy zlacené jako dumy a sny svaté vírem přežene; tváří plnou zapírání tiše přeletí po fialách s draperie na oltář se proudem lije jak krev obětí. 24 Jako dávnou pod potopou všecko hubící ve vlnách mu vonných mizí množství věřící; nad hlavami skloněnými jak se prostírá, někdo Velký, Dobrý, Vlídný za štit nad ten lid zde bídný peruť rozvírá. 25