Já s vámi jsem!

Já s vámi jsem!
„„Já s vámi jsem,““ Tys, Pane, kdysi děl, „„pryč setřete ten smutek se svých čel a bázeň z hloubí nitra; nechť mučí vás, já síla vaše jsem, ať zmíráte, jsem vaším životem ať dnes či zítra!““ Nuž teď, kdy nadějí se řítí most, kdy jako sup rve duši pochybnost a v lebku stíny věsí, kdy hlavu dračí zvedá lidský pych, bouř nenávisti v mocných peřejích nás kolem děsí. Kdy v posměch jsou i city nejdražší a nadšení, jež duši k hvězdám povznáší, déšť slzí těžkých hasí, kdy pravda mře jak v skalách ozvěna a blátem potupy, je znectěna i číše krásy. 35 Kdy svět je plný lživých proroků, jenž hrdě dí: „jsme světlo pokroku, ó pojďte s námi v spěchu; co touhou bylo, a co sladkým snem, vše dáme vám – ráj nový otevřem vám pro útěchu.“ „Slasť, rozkoš, vše, čím srdce okřeje a vůni květů, než je rozvěje dech zimy ledovatý; i víno lásky, nežli prokvete vlas šedinami, než v hrob padnete jak lupen svátý.“ A jejich hlas vždy bouřněj v dáli hřmí a proudy, jež se řítí za nimi, vždy výše jdou a rostou; co hříchu mráz svět jímá veškerý a mysl stupělou stín nevěry i dětsky prostou. Nuž teď, ó Pane, mocnou ruku Svou, ach, zvedni vlídně nad zem ubohou, jež v zápasech se zmítá; nechť vzplane v srdcích láska plamenná a mučeníků síla nadšená v Tvé pravdě skrytá. 36 Nechť zase prapor Tvůj, kříž ve kraje nám vítězný a stkvoucí zavlaje nad zachmúřenou skrání; pak půjdem v boj a klesnout nemůžem, to heslo na štítu. Já s vámi jsem až do skonání! 37