Hořké sonety.

Xaver Dvořák

Hořké sonety. 1.
Jitro v horách.
V samých perlách pousmál se sladce, děcko jak než sklouzne s klínu matce; dlouho díval se, pak shoup se směle den v kraj tichý – červánek měl v čele. Tu hned vzplála země celá v krátce, každé hnízdo, každé okno v chatce; ba i v došky věkem strouchnivělé úsměv paprsků svých jitro stele. A kolem všecko píseň, štěstí, světlo, všechno jako divem k žití zkvetlo – jen v té chatce nad lůžkem tam stojí dítek matka a se leká, bojí: že den v okno bije perutěma, děti vstanou, ach – a chleba nemá! 84 2.
(U dveří cirku).
Bouř potlesku to hřměla stkvoucím sálem; jí k nohoum vonné květy vzduchem létly – jak byla krásná jako anděl světlý, jak lotosu květ nestřísněný kalem. A šťastna byla! v blahu neskonalém jí tváře bílé do růměnce květly a v hrdé pýše, zdálo se, že hnětly ty její nožky svěží květy málem. Ó ženo! v jásot ten zda slyšíš děcka lkání, jak přede dveřmi tam se smrti brání? to dítě tvé! zda zpomeneš v té chvíli, že touží po tobě a mrazem kvílí? – Co tobě! Hle, pro vavřín na tvé čelo v tvých ňadrech i to srdce – zkamenělo! 85

Básně v knize Sursum corda: