Altera creatio.

Xaver Dvořák

Altera creatio.
Hřeb rány otevřel; pět růží v jednom stvolu, pět zdrojů krev dští na zem; děs sáhnul v skály bok a sáhnul k nitru dolů, hned pukala se rázem. Zem chvěla se jak ptáče uchvácené v spáru, v nímž život zniká chvatem; a nivy byly rovny náhle suchopáru ve stínu kříže vzpjatém. Dnes katany že stvořil, jak se Bohu hnusí a hroby mrtvých zvrací, teď vztáhnul ruku, strhnul oponu v dva kusy a svatyni v prach kácí. Tmu z bezdna volá, zpátky v chaos sřítí, co život v sobě nese, i hvězdy shasí, jež se ve tmách stkvoucí nítí, i slunce ve hrob střese. 59 Pták v azuru a květy země v jedné směsi, ať všecko zmar svůj najde, a naposled i člověk, jenž se hrobu děsí, ať ve hrůze sám zajde. Však ve tmách věčna, které vesmír mroucí straší, kam vlnou v hloub se brodí; jak matka v mukách kříže strašlivých, jež snáší, hle, láska nové lidstvo rodí! 60