Madonna.

Xaver Dvořák

Madonna.
V zdi šedém výklenku a v stínu stromů pol skryta pláštěm listů plané révy; vždy obraz Její sladký se mi zjeví, když ráno snící hledím z okna domu. Svit slunce ještě spí i zlatá Zora i ptáci hlavu pod křídlem na kmeni, jen rosa kane tiše po lupení na Její skráň jak bílé hvězdy shora. Své oči květy otevrou v té chvíli, dým kadidla, jich vůně vstoupá vzduchem; tu z dálky zašumí to křídel ruchem – Jí k nohoum sednou holoubkové bílí. Vždy přicházejí každičkého jitra, jich vrkot známý jest mi něžný, snivý; ó snové, holoubkové dovádiví, kam ulétli jste v touze z mého nitra! 47