DĚTI ROSTOU.

DĚTI ROSTOU.
Děti rostou víc a víc, zdravých líček, světlých kštic, samá radost, samý smích, a my – stárnem vedle nich. Děti rostou dál a dál. Ku stromu, kde roste žal, brzy stačí jejich dlaň, vráska padne na jich skráň. Oklamání, starost, blud, nedůvěra, nevděk, trud, brzy v jich se vkradou sen... Jak je před tím chránit jen? Oč jsme starší vedle nich, balvan, život, jejž sijsi zdvih, s nímž byl dříve hravý krok, těžší zdá se v každý rok. 93 A jich smích a jejich ples výčitkou ti v duši kles; vteřin jen je dělí pár od tůně, kde vír a svár. Rostou – ale v jejich hlas, co jsi ztratil, kvete zas, v nich svůj hrad i celu máš, štěstí jich je tvoje stráž. Děti rostou víc a víc... Nám sníh padá v zbytky kštic, ale v jejich radost, smích duše mládnou vedle nich. 94