IX. SLOKY K SŇATKU.

Jaroslav Vrchlický

IX.
SLOKY K SŇATKU. (JAROSL. KVAPILOVI A HANĚ KUBEŠOVÉ.)
Ach, květy, hvězdy, objetí, usmání. V čem dávno zvykli hýřiti básníci, jak málo je to dnes, jak chudé v koberec prostříti lásce vaší, Byby nožkou nahou, průsvitnou, z úběle jít mohla světem zářící, vítězná, jak tvoje píseň, milý druhu, kouzelná, jímavá jak hra její. Co vám lze přáti? Máte přec nejvyšší, co žádá srdce, po čem lká obraznost, a obé v sny, vám posvěceno, umění edenskou manou dýchá. 118 Buď Souzvuk s vámi! Světa bůh poslední! Plyň z písně tvojí, z jejího umění! Víc nelze říci. – V myrtách tichne kladouc prst na ústa šťastná píseň. 119

Kniha Kniha sudiček (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický