II. POUZE OKEM.

Jaroslav Vrchlický

Pouze okem mluviti můžem spolu, pouze okem v objetí mohou duše sobě letět, jedině okem obě líbat se mohou. Jako slepcům v akordech sladkých tónů v smutné duši vstávati mohou světy, našim duším v paprscích oka pouze vznikají světy. Duše naše na sebe jak se třesou! Pouze oka paprskem, úzkým mostem mohou sobě naproti kráčet, propast s obou stran děsnou. Pouze okem truchlivé sobě „Ave!“ řeknou jako trapisté dlouhou chodbou druha druh když zadumán potká, šeptne: Pamatuj na smrt! Pouze okem! Znavený safír šedý drahé Tvoje paprsků sype moře, moje kalné slzami dlouhých nocí matně se třese. Chytá stěží odlesky Tvého, Psyché v kterém nahá v zardění sladkém skrývá svoje tahy! Andělská, sladká Psyché, milenka, žena! Hlubé taje! – Dokola svět nám cizí valí vlny lhostejně svého ruchu, neví zatím, v objetí jak si dlíme jedině okem.

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

128. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DEMAGOG (Beneš Grünwald)
  2. PÍSEŇ PRO UMĚLCE. (Antonín Klášterský)
  3. X. Já lesem šel, v své duši pouze tebe... (Jaroslav Vrchlický)
  4. None (Stanislav Mráz)
  5. MLADOST (Jan Opolský)
  6. DIALOG IV. (Karel Hugo Hilar)
  7. Z té epopeje žalu, krve, bídy, (Jaroslav Vrchlický)
  8. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V. Ty nosíš v sobě světy běd a blaha, (Jaroslav Vrchlický)
  10. Pohádka o lidské touze. (Jaroslav Vrchlický)