SE SUCHOU KVĚTINOU.

Jaroslav Vrchlický

Zde na mém srdci ležela, zde nejbouřněj krev běžela, zde zvlnila se mocným ruchem, zde spala ve ztrnutí hluchém. Zná její vzkypění i var, zná sladkých citů mocný čár, zná sílu mou i moji práci, zná mdlobu mou i resignaci. Svou duši, vůni vdechla mi jak paprsk ztajen mlhami, a něco z bytosti mé zpátky na její výdech přešlo sladký. Nuž vezmi ji, když chceš ji mít! S ní bytost mou, můj žár a cit! Je svadlá – musí tobě zkvésti, vždyť modlím se jen za tvé štěstí! Nejvyšší blaho vždycky tiché bývá, jen okem mluví, jež se v duši dívá; já pohled v Tvou, nad kterou v světě není, tož šťastným jsem – dál pěju ve mlčení...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

454. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Troska vášně. (František Sís)
  2. KVĚT KRVAVÝ SE ROZVIL... (Jan Opolský)
  3. V POUŠTI. (Xaver Dvořák)
  4. PRSTEN (Rudolf Medek)
  5. Mori! (Xaver Dvořák)
  6. Pod nárazy hynu. (František Sís)
  7. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  8. Snů horkých krev. (František Sís)
  9. HVĚZDY (Rudolf Medek)
  10. Strach. (Boleslav L. Černý)