SE SUCHOU KVĚTINOU.

Jaroslav Vrchlický

SE SUCHOU KVĚTINOU.
Zde na mém srdci ležela, zde nejbouřněj krev běžela, zde zvlnila se mocným ruchem, zde spala ve ztrnutí hluchém. Zná její vzkypění i var, zná sladkých citů mocný čár, zná sílu mou i moji práci, zná mdlobu mou i resignaci. Svou duši, vůni vdechla mi jak paprsk ztajen mlhami, a něco z bytosti mé zpátky na její výdech přešlo sladký. Nuž vezmi ji, když chceš ji mít! S ní bytost mou, můj žár a cit! Je svadlá – musí tobě zkvésti, vždyť modlím se jen za tvé štěstí! 58 Nejvyšší blaho vždycky tiché bývá, jen okem mluví, jež se v duši dívá; já pohled v Tvou, nad kterou v světě není, tož šťastným jsem – dál pěju ve mlčení... 59

Kniha Kvítí Perdity (1930)
Autor Jaroslav Vrchlický