II. (CO POVÍME SI ZÍTRA.)

Jaroslav Vrchlický

Co povíme si zítra, víš to dnes? Já tuším totéž, co jsme řekli včera. Však vím, že radost bude to a ples a opojivá chvíle svatvečera. Je osud meč a my jsme Damokles a denní zkušenost nám poví sterá: Ať chví se, jak chce! – A co, kdyby kles? I rájem bude nám noc smrti šerá!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
v básni jsme nalezli 1 osobu, v básni jsou označena takto

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

166. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Večer. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Memento mori! (Jaroslav Martinec)
  3. Co páni jsou! (Hynek Grunert)
  4. VIDĚNÍ (Otokar Fischer)
  5. 553. Obrátím se, a ai právě ještě (Jan Kollár)
  6. V PRAZE NA PODZIM 1926 (Petr Křička)
  7. CIGÁN ZPÍVÁ. (Adolf Heyduk)
  8. IX. Tak často v duchu ptám se: Zda budeme svoji? – (František Táborský)
  9. 437. Když tu toho noha moje nechá, (Jan Kollár)
  10. XXXVII.   Ty věčné hlasy proroků, (Jan Neruda)