IX. Večer se již zvolna sklání jak tichá modlitba,

Jaroslav Vrchlický

IX.
Večer se již zvolna sklání jak tichá modlitba, Večer se již zvolna sklání jak tichá modlitba,
mou jde duší vzpomínání – jak tichá modlitba ku tvým očím, ku tvé kštici, ku tvým ňadrům, ke tvé stráni jak tichá modlitba. Se mnou jsi v tom tichu kraje, i v tom zvonku zacinkání jak tichá modlitba, se mnou jsi v tom táhlémtáhlém, dlouhém hlučného dne umírání jak tichá modlitba, se mnou jsi v těch barev mroucích, smytých líném zhasínání jak tichá modlitba, se mnou jsi v té první hvězdy jiskřícím a žhoucím plání jak tichá modlitba, se mnou jsi v té klidné řeky i v tom klasů tichém vlání jak tichá modlitba, se mnou jsi a cítím: budeš takto se mnou do skonání jak tichá modlitba! 125

Kniha Kvítí Perdity (1930)
Autor Jaroslav Vrchlický