XXVII. Od rána mou duší zmítá nepokoj,

Jaroslav Vrchlický

XXVII.
Od rána mou duší zmítá nepokoj, Od rána mou duší zmítá nepokoj,
 do spárů mne dravec chytá, nepokoj, že tě večer vidět mám, těšiti se s tebou sám, jako vichr duší lítá – nepokoj. Zdali se to podaří, zda mi láska zazáří, zdali usne nenasyta nepokoj? V očí tvojich hlubině, na tvých retů rubíně zdali zhyne, jenž mnou zmítá, nepokoj? 144

Kniha Kvítí Perdity (1930)
Autor Jaroslav Vrchlický