XXVII. Od rána mou duší zmítá nepokoj,

Jaroslav Vrchlický

Od rána mou duší zmítá nepokoj, do spárů mne dravec chytá, nepokoj, že tě večer vidět mám, těšiti se s tebou sám, jako vichr duší lítá – nepokoj. Zdali se to podaří, zda mi láska zazáří, zdali usne nenasyta nepokoj? V očí tvojich hlubině, na tvých retů rubíně zdali zhyne, jenž mnou zmítá, nepokoj?

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

941. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jde led... (Jaroslav Vrchlický)
  2. LIDSKÉ ŘEČI (Stanislav Kostka Neumann)
  3. In tenebris. (Xaver Dvořák)
  4. K nebesům – neb konec světa. (Adolf Heyduk)
  5. U MOŘE (Vladimír Frída)
  6. Svému příteli! (Xaver Dvořák)
  7. Hvězda naděje. (Ervín Špindler)
  8. A přece vždy jen mlčelivě! (Jan Pelíšek)
  9. Stejný žal. (Adolf Heyduk)
  10. S básněmi Longfellowa. (Jaroslav Vrchlický)