U MOŘE

Vladimír Frída

Bouř doznívá nad bezútěšnou mořskou plání, jež v neurčité dáli s mraky splývá. Jen vichr mrazný bije do mých horkých skrání a do umdlené duše, kde se stmívá. Proč dálky ty jsou bez konce a bez útěchy, proč každé slovo před zrozením zmírá, proč nemá oko slzu, ústa tiché vzdechy, proč při nich hyne každá v život víra? A hlava těžká tupě bije o skaliska, jak vlna se vždy znovu o břeh láme. Dnes přec se tolik, tolik nevýslovně stýská, když srdce marně v čistou oběť dáme. Loď Tvoje pluje kol a neodvratně mizí, má duše úzkostí se o ni chvěje, kam vede cesta její, v kraje dálné, cizí, zda v světla klín či v mlhy beznaděje? Ó chtěl bych ruku vztáhnout v touze neobsáhlé, leč paže těžké jsou a zkamenělé, mé rty jsou mrtvé už a bolestí jsou zpráhlé, říct na cestu Ti jedno slovo vřelé. Teď v temnou bouř cos jako naděj světlem blýsklo, Tvá plachta září zas v tom živlů hřmění: to z duše mojí smířené a tiché trysklo jak zázrak velké slunce odpuštění.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

392. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  2. NOCTURNO. (Božena Benešová)
  3. Nebe z hustých mračen dešť svůj lije, (Rudolf Mayer)
  4. OBLAKA. (Antonín Klášterský)
  5. Jde led... (Jaroslav Vrchlický)
  6. PŘI ZVUKU FUJARY. (Adolf Heyduk)
  7. DUŠE MÁ. (František Soldan)
  8. POSLEDNÍ EVANGELIUM. (Xaver Dvořák)
  9. PÍSEŇ O „LEDOVÉ KRÁSNÉ PANÍ“. (Antonín Sova)
  10. Tobě. (Augustin Eugen Mužík)