LIDSKÉ ŘEČI

Stanislav Kostka Neumann

Že milujeme se a láska stálá jak vlnu příliv krok můj vstříc ti řídí, že nejednu noc v loktech tvých jsem spala při měsíčku, jenž lásce nezávidí – oh, to jsem všecko směle zapírala v divoké hádce s těmi, kteří slídí, a se lží jsem se tolik namáhala, jak namáhá se některý z těch lidí, již osmahlí a k zemi nakloněni za provaz táhnouce loď táhnou v snění, loď barvami na rudo malovanou, tam u přístavu Naniwa, kde skvějí se třpyty vln, až zraky přecházejí – a přec mne lidské řeči stihly hanou.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

756. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXVII. Od rána mou duší zmítá nepokoj, (Jaroslav Vrchlický)
  2. Jak bouři vzdálené bych z rakve naslouchal... (Augustin Eugen Mužík)
  3. Kdo může řeku zastavit. (Růžena Jesenská)
  4. ROZMARNÝ VEČER (Jiří Mahen)
  5. TANEC RUSALEK. (Jiří Mahen)
  6. Jde led... (Jaroslav Vrchlický)
  7. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. XXIV. Nejen líbé, leč i zpěvné (František Ladislav Čelakovský)
  9. BUDU S TEBOU! (Čechoslav Ostravický)
  10. 3. Píseň děvy. (Siegfried Kapper)