LIDSKÉ ŘEČI

Stanislav Kostka Neumann

LIDSKÉ ŘEČI
Že milujeme se a láska stálá jak vlnu příliv krok můj vstříc ti řídí, že nejednu noc v loktech tvých jsem spala při měsíčku, jenž lásce nezávidí – oh, to jsem všecko směle zapírala v divoké hádce s těmi, kteří slídí, a se lží jsem se tolik namáhala, jak namáhá se některý z těch lidí, již osmahlí a k zemi nakloněni za provaz táhnouce loď táhnou v snění, loď barvami na rudo malovanou, tam u přístavu Naniwa, kde skvějí se třpyty vln, až zraky přecházejí – a přec mne lidské řeči stihly hanou. 296

Kniha Básně 2 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 3) (1965)
Autor Stanislav Kostka Neumann