XXXIV. Mluvím s tebou, noc je tichá, jdeš již spat?

Jaroslav Vrchlický

XXXIV.
Mluvím s tebou, noc je tichá, jdeš již spat? Mluvím s tebou, noc je tichá, jdeš již spat?
 řeka šumí, z dálky dýchá, jdeš již spat? všecko do tmy splývá, pouze láska zpívá, tóny, barvy v zpěv můj míchá – jdeš již spat? Upomínky sil jsem, pouze v tobě žil jsem plná květu srdce lícha – jdeš již spat? S ním teď tvář svou skláním, s lásky požehnáním, se zbožností šeptám zticha – jdeš již spat? Jediné z nich zpátky zní jak ohlas sladký, žes má radost, ples a pýcha – jdeš již spat? 151 POZNÁMKY REDAKČNÍ
Ředitel B. Frída vydávaje r. 1912 Meč Damoklův napsal, že předkládá tu knihu veřejnosti jakožto první díl literární pozůstalosti Vrchlického; díly ostatní - dle Sborníku Sp. J. V. I. především Kvítí Perdity – že budou následovati. Poněvadž má Meč Damoklův pořadové číslo 78 (LXXVIII), připadá na Kvítí Perdity č. 79. Datum vzniku básní 1894-1897 jest jenom dohad podle udání řed. Frídy. Na rukopisném originále básníkově není ani na deskách, ani při textu nikde žádného data. Jen v Květech XXIII 1901, kde vyšla velká část Kvítí Perdity (Elegie, Sonety, Siciliány a řada Gazelů) má několik básní datum 8. XII. 95, což se s naším dohadem shoduje.
Óda I. „jakTak z rámu svého Mona Lisa“. – „Mona Lisa“ = Madonna Elisabeta je slavný obraz od Leonarda da Vinci v Louvru, podobizna neznámé krásky pohledu tajemně záhadného. Elegie XV. „S básní ErosS básní „Eros a Moira". Báseň ta vyšla v knize Bozi a lidé (1891–1899) věnované paní Karle Bezdíčkové. Vznikla z dojmu obrazu téhož jména od Maxa PirneraPirnera, a jest mu tudíž věnována. Moiry byly u starých Řeků bohyně všemocného a nezvratného Osudu (u Římanů Parky). Básník si představuje, že je malířova Moira nejstarší ze tří Sudic, jmenovaná Klóthó, „jež vlákno žíti souká“. Erós (bůh lásky) byl poslán od své matky Venuše k Moiře, aby ji uprosil, by se slitovala a zprostila lásku trnového věnce. Marně. Moira se ani nepohnula. Osud je nezměnitelný a láska nemůže býti šťastna bez bolesti a bez utrpení.
153 Gazel IX. Básník slibuje lásku do skonání, ale byla ještě láska jiná (1904–1908) a to vskutku poslední.
Vytištěno podle opisu básníkova rukopisného originálu uloženého v České Akademii. Důležité změny, jež jsem učinil, jsou: Str. 16. stf. 1. opraveno: Rci sama..., jakým’s ty zázrakem, m. jakým to zázrakem. – Str. 44. stf. 4: celý ráj místo kraj. – Str. 71. stf. 2: Tíseň m. Písně. – Str. 82. stf. 1: tvých očí ždajíc m. želajíc. – Str. 92. stf. 1. ř. 4: vždy m. vzaty. Mimo to dáno scestí m. zcestí, zpožděný m. zpozděný. Vbk.
[154] OBSAH
Úvod.
Prologem. Vy převzala jste úkol Perdity11
I. Ódy.
Rci, odkud přišlas v lhostejný, mrazivý15 Pouze okem mluviti můžem spolu17 Tvé duše milá holubice bílá19 My našli se... snad pozdě,... a přec nebi dík20 Ty sloky, v nichž má lepší bytost skryta21 Jen k tobě modlím se, vše ostatní mi snem22 V tvém oku jindy zamlklém a snivém24 Kde jsou ty Vesny, z kterých duše fialek25 To lásky Osudosud, každou chvílí blaha26 Dik, vřelý dík za drahá, zlatá slova28 Neboj se vášně, ta, s níž láska chodí29 Tak vážná, snivá a tak zcela moje30 Je nevděk to, že na rtech pohár štěstí31
II. Elegie.
Ten lístek jetele kdes na neznámé mezi35 Vím, že nic nevím. O já jedno vím36 Jako vždycky, jako jindy s tebou šel jsem37 Jarní den již hasne v červánkovém zlatě38 Zda nejsme jak dvě jiskry výhně jedné39 Rci, jaký stín pad na tvou drahou duši40 Já bděl jsem dlouho v noci sám a sám42 Nech mi tu chvíli dumy a ticha43 [155] Mám odpouštět, že trpěla jsi pro mnemne?44 Přijď království Tvé na penízku malém45 Ne, o loučení nemluv, nevěřím v ně ani46 Své úlohy jsme proměnili dnes47 Na poslední list první knihy48 Ta všecka drahá místa, kde láska naše květla49 Tyto verše psané krví srdce51 (Deska votivní) Ty, která víš, že Tebou žití moje53
III. Písně.
Nadarmo práhlo v dlouhé noci57 Zde na mém srdci ležela58 Nejvyšší blaho vždycky tiché bývá59 Jako v ty luzné májové dny60 Ten malý zvonek utržený v mechu61 Teď jdem již dobrou cestou spolu62 Jaks byla dojata63 V dne víru a shonu64 Takto s tebou stále jíti65 Den minout nesmí bez pozdravu66 Každému žehnám stromu67 Za slova tvá, v nichž celé srdce tvoje69 Ty rozumíš mé trýzni70 Nemůž minout vteřina71 V tvém objetí, kdy v drahé oči tvoje73 Co můž nám ještě život dát74 Jen chtěl jsem říci, plný sladké touhy75 V mé váse dosudposud svítí76 Mne neztratíš, pokudneztratíš! – Pokud chceš sama78
[156] IV. Sonety.
Byl vonný večer, v podletí jak bývá81 Na ňadrech tvých ty chvíle jsou mé žití82 To říkám si vždy denně tisíckráte...83 Jak říci tobě slovem smrtelným84 Máš pravdu. Mějme sílu! Zdrojem muky85 Do moře zlata samé zlato živé86
V. Hrst mateřídoušky. Rispetti.
V tom kvítku, zvěst dí, dřímá duše matky89 S mateřídouškou dobrou noc ti dávám90 Strach neměj! Vždyť jsem s tebou91 Tvé polibky jak vroucí láva tekou92 Zas prchla hodina, ó chvíle těžká !93 A tak jsme spolu. Jak bychJakbych tiše hladil94 Ó krásní dnové jsou to po tvém boku95 Když malé dítě v kolébce jsi spala96 Ó snivé břízy, dumné boroviceborovice!97 Já lesem šel, v své duši pouze tebe98 Tvou ruku drahou, bílou, zbožňovanou99 Ten polibek tvůj, v kterém vášeň jásá100 Mír v duši tvou! Ó kéž bych moh jej svát101 Kvítku mateřídoušky! Jenž dýcháš sladkou vůní102
VI. Siciliány.
Bouř okny třese...poletuje sníh105 Co povíme si zítra, víš to dnes105 [157] Vždy s někým být, jen nikdy nebýt sám106 Můž blažší být nad chvíli vyslyšení106 Ať se to vzteká! Ty jsi se mnou107 V bouquetu zdobném, v sličné manšetě107 (Filosofie lásky.) Jen málo chtít a potřebovat málo108 (Dobrou noc.) Spi sladce! Jistě budeš se mnou spát108 (Co lepší as?) Dát něco pozděpozdě, neb to vůbec nedat109 Jen srdce jedno pro souzvuk a vláhu109 (Po sladkésladkém odpoledni.) Zda drahá víš, jak večer ten je milý110 (Jak žijem.) To věru k zbláznění! To– To život jest?110 (Ty ve všem.) Ty ve všem jsi, co myslím, cítím, píši111
VII. Gazely.
Duši, srdce, rozum, smysly, všecko žíti115 Kde jsi byla? Kdebyla, kde jsi teď?117 Vím, žes každým dechem byla se mnou118 Seděti teď po tvém boku, co bych za to daldal?119 První pohled, když mne vítáš120 Přeletěl tvůj sladký smích, motýl121 Ó že tato chvíle měla křídlakřídla!122 Před svítáním ptám se tě, jaktebe: Jak jsi spala?123 Myšlenky mé všecky letí za tebou124 Večer se již zvolna sklání125 Poslala’s mi květy126 Z očí tvojich ve svých bojích v plných zdrojích127 Jaká přepodivná kouzelnice tvoje rukaruka!128 Těžko říci vše, co z tebe, duše drahá, dýše129 Letí vichr plání dlouhou, v mračen roje130 Že jsem s tebou v každé chvíli, ty to víš131 [158] Hladiti tvé kadeře kdy budu zaszas...?132 Rád zřím z jara na větvičcevětvici první lístek svěží133 Věř mi, že jsi v nedbalkách krásná134 Budeme se milovati, jako že se milujem135 Ta plnost tvého těla136 Ústa věčných slastí zdroje137 Řekli jsme si tisíckrát138 Jaké ráje, jaké vděky kynou za tvým prahem139 Dítě snů mých, jak jsi sladká, duše!140 Všecko v tobě gracie a něha jistá141 Byla noc, já listy tvoje pálil142 Jak ti říci, co mi jest tělo tvojetvoje?143 Od rána mou duší zmítá nepokoj144 Řekni sama, nebyli jsme děti včera145 Já jsem šílil, ty jsi moudrá byla146 Prchne čas a prchne chvíle, zas tě budu mít147 Držíš mne a musím dále, proč nemohu zůstatizůstati?148 Listy tvoje, odkud jen se, pověz, temení?149 Rozlila jsi paprsk štěstí v moji duši150 Mluvím s tebou, noc je tichá, jdeš užjiž spat?151
Poznámky redakční153
[159] Vytiskla Průmyslová tiskárna v Praze
E: jj + sf; 2004 [160]
Básně v knize Kvítí Perdity:
  1. PROLOGEM. Vy převzala jste úkol Perdity,
  2. I. Rci, odkud přišlas v lhostejný, mrazivý
  3. II. POUZE OKEM.
  4. III. Tvé duše milá holubice bílá
  5. IV. My našli se... snad pozdě,... a přec nebi dík,
  6. V. Ty sloky, v nichž má lepší bytost skryta
  7. VI. Jen k tobě modlím se, vše ostatní mi snem,
  8. VII. V tvém oku jindy zamlklém a snivém,
  9. VIII. Kde jsou ty Vesny, z kterých duše fialek
  10. IX. To lásky osud, každou chvíli blaha
  11. X. Dík, vřelý dík za drahá, zlatá slova
  12. XI. NEBOJ SE VÁŠNĚ...
  13. XII. POD JEDNU PODOBIZNU.
  14. XIII. Je nevděk to, že na rtech pohár štěstí
  15. I. TEN LÍSTEK JETELE...
  16. II. CO VÍM.
  17. III. CESTOU.
  18. IV. VEČER.
  19. V. OTÁZKY A ODPOVĚĎ.
  20. VI. STÍN.
  21. VII. Já bděl jsem dlouho v noci sám a sám.
  22. VIII. NECH MI TU CHVÍLI...
  23. IX. Mám odpouštět, že trpěla jsi pro mne?
  24. X. „Přijď království tvé“ na penízku malém
  25. XI. Ne, o loučení nemluv, nevěřím v ně ani,
  26. XII. Své úlohy jsme proměnili dnes,
  27. XIII. Na poslední list první knihy
  28. XIV. Ta všecka drahá místa, kde láska naše květla,
  29. XV. S BÁSNÍ „EROS A MOIRA”.
  30. XVI. DESKA VOTIVNÍ.
  31. NADARMO...
  32. SE SUCHOU KVĚTINOU.
  33. PÍSEŇ.
  34. JINÁ PÍSEŇ.
  35. DOBROU CESTOU.
  36. Jaks byla dojata,
  37. V dne víru a shonu,
  38. Takto s tebou stále jíti,
  39. Den minout nesmí bez pozdravu,
  40. Každému žehnám stromu,
  41. Za slova tvá, v nichž celé srdce tvoje,
  42. Ty rozumíš mé trýzni.
  43. Nemůž minout vteřina
  44. V tvém objetí, kdy v drahé oči tvoje
  45. Co můž nám ještě život dát,
  46. Jen chtěl jsem říci, plný sladké touhy,
  47. V mé váse posud svítí
  48. Mne neztratíš! – Pokud chceš sama,
  49. I. Byl vonný večer, v podletí jak bývá,
  50. II. Na ňadrech tvých ty chvíle jsou mé žití,
  51. III. To říkám si vždy denně tisíckráte...
  52. IV. Jak říci tobě slovem smrtelným,
  53. V. Máš pravdu. Mějme sílu! Zdrojem muky
  54. VI. Do moře zlata samé zlato živé
  55. I. V tom kvítku, zvěst dí, dřímá duše matky
  56. II. S mateřídouškou dobrou noc ti dávám,
  57. III. Strach neměj! Vždyť jsem s tebou v každém kroku,
  58. IV. Tvé polibky jak vroucí láva tekou,
  59. V. Zas prchla hodina, ó chvíle těžká!
  60. VI. A tak jsme spolu. Jakbych tiše hladil
  61. VII. Ó krásní dnové jsou to po tvém boku,
  62. VIII. Když malé dítě v kolébce jsi spala,
  63. IX. Ó snivé břízy, dumné borovice!
  64. X. Já lesem šel, v své duši pouze tebe...
  65. XI. Tvou ruku drahou, bílou, zbožňovanou
  66. XII. Ten polibek tvůj, v kterém vášeň jásá,
  67. XIII. Mír v duši tvou! Ó kéž bych moh jej svát
  68. Kvítku mateřídoušky!
  69. Ó kvítku jitrocele!
  70. I. (BOUŘ OKNY TŘESE...)
  71. II. (CO POVÍME SI ZÍTRA.)
  72. III. (VŽDY S NĚKÝM BÝT.)
  73. IV. (ŠŤASTNÁ CHVÍLE.)
  74. V. (TY JSI SE MNOU, VIĎ?)
  75. VI. (FIALKY V JESENI.)
  76. VII. (FILOSOFIE LÁSKY.)
  77. VIII. (DOBROU NOC.)
  78. IX. (CO LEPŠÍ AS?)
  79. X. (JÁ CHTĚL TAK MÁLO!)
  80. XI. (PO SLADKÉM ODPOLEDNI.)
  81. XII. (JAK ŽIJEM.)
  82. XIII. (TY VE VŠEM.)
  83. ÚVODEM.
  84. I. Kde jsi byla, kde jsi teď?
  85. II. Vím, žes každým dechem byla se mnou,
  86. III. Seděti teď po tvém boku, co bych za to dal?
  87. IV. První pohled, když mne vítáš,
  88. V. Přeletěl tvůj sladký smích, motýl,
  89. VI. Ó že tato chvíle měla křídla!
  90. VII. Před svítáním ptám se tebe: Jak jsi spala?
  91. VIII. Myšlenky mé všecky letí za tebou
  92. IX. Večer se již zvolna sklání jak tichá modlitba,
  93. X. Poslala’s mi květy,
  94. XI. Z očí tvojich ve svých bojích v plných zdrojích pil jsem lásku,
  95. XII. Jaká přepodivná kouzelnice tvoje ruka!
  96. XIII. Těžko říci vše, co z tebe, duše drahá, dýše,
  97. XIV. Letí vichr plání dlouhou, v mračen roje letí,
  98. XV. Že jsem s tebou v každé chvíli, ty to víš,
  99. XVI. Hladiti tvé kadeře, kdy budu zas...?
  100. XVII. Rád zřím z jara na větvici první lístek svěží,
  101. XVIII. Věř mi, že jsi v nedbalkách krásná,
  102. XIX. Budeme se milovati, jako že se milujem dnes a zítra!
  103. XX. Ta plnost tvého těla
  104. XXI. Řekli jsme si tisíckrát,
  105. XXII. Jaké ráje, jaké vděky kynou za tvým prahem,
  106. XXIII. Dítě snů mých, jak jsi sladká, duše!
  107. XXIV. Všecko v tobě gracie a něha jistá,
  108. XXV. Byla noc, já listy tvoje pálil,
  109. XXVI. Jak ti říci, co mi jest tělo tvoje?
  110. XXVII. Od rána mou duší zmítá nepokoj,
  111. XXVIII. Řekni sama, nebyli jsme děti včera
  112. XXIX. Já jsem šílil, ty jsi moudrá byla,
  113. XXX. Prchne čas a prchne chvíle, zas tě budu mít,
  114. XXXI. Držíš mne a musím dále, proč nemohu zůstati?
  115. XXXII. Listy tvoje, odkud jen se, pověz, temení?
  116. XXXIII. Rozlila jsi paprsk štěstí v moji duši,
  117. XXXIV. Mluvím s tebou, noc je tichá, jdeš již spat?