Večer.
(Dvojí rondeau.)
Zas kane s křídel noci velký mír
na rány země i ve srdcí rány;
cos vzduchem chví se, dech kouzelných lyr,
pod prsty duchů u východní brány.
Zas ticho trůní, kde hřměl shon a vír,
květ loká rosu, hvězdami jsou tkány
čalouny nebes; zvolna na vše strany
zas kane s křídel noci velký mír.
Jasmínu květy listím rozsypány
v tmu svítí vzduchem hlubším nad safír
a odpuštění padá, shoda, smír
na rány země i ve srdcí rány.
Prach všednosti se mění v květný pýr
a slzí ručej v číše sladké many
i vášně usínají zkolébány,
co vzduchem chví se dech kouzelných lyr.
19
I zapomínášzapomínáš, život štěp je planý,
spí vina, červ, usíná lítost, štír,
vzpomínka prchá v dálku, netopýr,
pod prsty duchů u východní brány.
I lokáš celou lačnou duší mír
a cítíš, jak se celí srdce rány,
co vzduchem chví se, dech kouzelných lyr,
sen o mladosti zašlé duhotkaný
zas kane s křídel noci.
20