Šicí stroj.
Ať v slunci jizba plá,
ať deštěm šerá,
šicí stroj řinčí, slyš,
dnes jako včera,
řinčí tak vždycky
v práci mou, v snění,
však prosaický,
věřte mi, není;
zřím v jeho niti
snouti se žití!
Často se nořím rád,
v sny dětství zpátky,
zřím čistý, andělský
profil své matky;
nad stroj se kloní,
šije a chvátá;
rtem píseň zvoní
jak včela zlatá
v rhytmickém zvuku
do stroje hluku.
78
Co kanár na stěně
překřičet chce ji,
zní vedle dětí shon
v tanci a reji.
Jak do jasmínu
resedy dýší,
v besídky stínu
verše své píšípíši
prvního mládí –
Vedle stroj řádí.
Po letech slunce jas
strop, stěny kryje,
má si to nevěsta
výbavu šije,
ucho mé stíhá
ty stroje zvuky,
veršů mi kniha
vypadla z ruky,
stroj ustal v práci...
Ó snové sladcí!
Jizbou se procházím,
dnové jsou šedí,
zas v práci nad strojem
žena má sedí;
pro sebe tiše
šťastná se směje,
v mateřské pýše
zrak se jí skvěje,
a co tak chvátáchvátá,
jizba je zlatá.
79
A brzy přijde čas,
ke kolu stroje
usedne malá si
dceruška moje.
Nožky ty malé,
ručky ty svěží!
Ve práci stálé
den i stroj běží,
co já zřím sladce
k dceři i matce.
Ať sluncem jizba plá,
ať deštěm šerá,
stroj řinčí vesele
dnes jako včera,
v sny moje hude,
tká moje žití,
rubáš mi bude
též jednou šíti,
z drahé však ruky
zazní ty zvuky!
Šicí stroj symbolem
svaté je práce,
při níž dny řinou se
sladce i hladce.
Nechť řinčí vždycky
v dumy, v mé snění,
však prosaický,
věřte, mi není,
zřím v jeho niti
snouti se žití!
80