Šicí stroj.

Šicí stroj.
Ať v slunci jizba plá, ať deštěm šerá, šicí stroj řinčí, slyš, dnes jako včera, řinčí tak vždycky v práci mou, v snění, však prosaický, věřte mi, není; zřím v jeho niti snouti se žití! Často se nořím rád, v sny dětství zpátky, zřím čistý, andělský profil své matky; nad stroj se kloní, šije a chvátá; rtem píseň zvoní jak včela zlatá v rhytmickém zvuku do stroje hluku. 78 Co kanár na stěně překřičet chce ji, zní vedle dětí shon v tanci a reji. Jak do jasmínu resedy dýší, v besídky stínu verše své píšípíši prvního mládí – Vedle stroj řádí. Po letech slunce jas strop, stěny kryje, má si to nevěsta výbavu šije, ucho mé stíhá ty stroje zvuky, veršů mi kniha vypadla z ruky, stroj ustal v práci... Ó snové sladcí! Jizbou se procházím, dnové jsou šedí, zas v práci nad strojem žena má sedí; pro sebe tiše šťastná se směje, v mateřské pýše zrak se jí skvěje, a co tak chvátáchvátá, jizba je zlatá. 79 A brzy přijde čas, ke kolu stroje usedne malá si dceruška moje. Nožky ty malé, ručky ty svěží! Ve práci stálé den i stroj běží, co já zřím sladce k dceři i matce. Ať sluncem jizba plá, ať deštěm šerá, stroj řinčí vesele dnes jako včera, v sny moje hude, tká moje žití, rubáš mi bude též jednou šíti, z drahé však ruky zazní ty zvuky! Šicí stroj symbolem svaté je práce, při níž dny řinou se sladce i hladce. Nechť řinčí vždycky v dumy, v mé snění, však prosaický, věřte, mi není, zřím v jeho niti snouti se žití! 80