Modlitba.

Jaroslav Vrchlický

Modlitba.
K oltáři tvému kráčím, Pane, jsou rozžehnuty svíce hvězd, par změť jak dým kadidla vane a svatvečer v mém srdci jest. Buď sláva tobě na nebesích! Buď sláva v chatě chudiny! Tys život, v jehož valných plesích zem chví se, mořské hlubiny. Že’s věčný v hmotě, Pane, věřím, a ta je živa, věčný proud, tvou velkostí svou slabost měřímměřím, že tys – mně nelze zahynout! Neb ty se ve mně proměňuješ, ty čistý v mého těla rmut, jak větrem, vodou, mlhou pluješ vždy nedostupný, nedotknut! [9] Rád všecko přijímám z tvé ruky, tím křehkosti své svlékám pýr, že v mojich vášní nesouzvuky vlá shoda, souzvuk, klid a mír. Ty pravíš Amen! Zrak můj září, víc pout svých necítím juž trest, jsem kněz i oběťoběť, ku oltáři,oltáři jež kráčí v zářízáři věčných hvězd. 10