Smrt.

Jaroslav Vrchlický

Smrt.
Tiše, tiše po špičkách jako v snách chodí okolo Smrt denně; sotva že ji ucítíš, o ní víš, s tebou jest a v každé změně. Dříve nežli rozkvěte, z poupěte na tebe se z dálky dívá, krade tobě polibky, z kolíbky tvého děcka tiše kývá. Tisíc mask si vybéře v důvěře, že ji poznat, marná snaha! Tato stará baletka, koketka k ličidlům vždy novým sahá. Náhle tebe poděsí, hraje si na pastýřku idylickou; 98 jeden škleb – v tvář vrhne ti v zápětí illusím – tu bídu lidskou. Řekne: Pravda jsem, ty lež, jedna spřež jsi mimi, bědná lidská báji, o niž s ďáblem, s Bohem též, jak to chceš, v zoufalé hře v kostky hraji. Hned bez další repliky všeliký tvor se podá této změně. A tak tiše po špičkách jako v snách okolo Smrt chodí denně. 99