Jarní dnové.

Jaroslav Vrchlický

Jarní dnové.
Tak s bolným vítám citem vy, jarní dnové, vás, před prvním slunka svitem kdy ustupuje mráz; Kdykdy poprv táhne vzduchem jak ševel perutí a země tajným ruchem se chví a v pohnutí, Kdykdy zvolna, z nenadání se poprv dlouží den a tucha jara plání jde jako hlavou sen; Tutu ve hrudi se hlásí a šepce divná zvěst: ó s Bohem snové krásy, kdy plát jen chtěl’s a kvést! 15 Ne více jásot plesný, ne dívek žert a smích, kdy celý svět nám těsný plál v růžích, paprscích! Ne odvahu víc k práci, ne vrchovatá číš, ve tiché resignaci když cítíš pout svých tíž: Jen úsměv aspoň tichý kéž skane jako smír v tříšť pokořené pýchy, v hasnoucích vášní vír. Bych přes ty hody jara, juž cizí tobě dnes, přes léto, v kterém hárá všech barev, zvuků ples, Životaživota bouři slyšel jak dálnou hudbu sfer a k jeseně dnům přišel tak sladkým v podvečer! 16