VII. BALLATA O PRSTENU KRÁLE ŠALOMONA.

Jaroslav Vrchlický

Měl prsten Šalomon, ten drahokamem k sobě když otočil, tu zřel, s kým mluvil, v jeho duši; kdo mannu, pokrytství a lichot lil mu v uši, on viděl potají, jak záštím plá a v zlobě. A žen svých na ňadrech když umdlen odpočíval a sytý polibky otáčel drahokamem, zřel mrzké sobectví, jak šperk a mince čítá; jak ústa, tahy lhou i oči, v něž se díval, jak všecka krása žen jen byla skvostným rámem na děsném obraze, kde hadů změť se splítá, jak vraždy schopna jest dlaň k objímání hbitá: Tu hořkost rozlila se duší jeho celou, až prsten rozhorlen v tůň moře hodil ztmělou, zdáním se spokojiv; byl mudrcem v té době.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

464. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Allegorie. (Jaroslav Vrchlický)
  2. IV. ZASTAVENÍČKO (Josef Svatopluk Machar)
  3. Div Šalamounův. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Posvátné ostatky. (Adolf Heyduk)
  5. ŠUHAJ. (Svatopluk Čech)
  6. Básníci ghazelů. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Osud. (Jaroslav Vrchlický)
  8. AGAR. (Josef Holý)
  9. XI. (Josef Kubelka)
  10. Podmořské poklady. (Stanislav Mráz)