VII. BALLATA O PRSTENU KRÁLE ŠALOMONA.

Jaroslav Vrchlický

VII.
BALLATA O PRSTENU KRÁLE ŠALOMONA.
Měl prsten Šalomon, ten drahokamem k sobě když otočil, tu zřel, s kým mluvil, v jeho duši; kdo mannu, pokrytství a lichot lil mu v uši, on viděl potají, jak záštím plá a v zlobě. A žen svých na ňadrech když umdlen odpočíval a sytý polibky otáčel drahokamem, zřel mrzké sobectvísobectví, jak šperk a mince čítá; jak ústa, tahy lhou i oči, v něž se díval, jak všecka krása žen jen byla skvostným rámem na děsném obraze, kde hadů změť se splítá, jak vraždy schopna jest dlaň k objímání hbitá: Tu hořkost rozlila se duší jeho celou, až prsten rozhorlen v tůň moře hodil ztmělou, zdáním se spokojiv; byl mudrcem v té době. 59

Kniha Moje sonáta (1893)
Autor Jaroslav Vrchlický