XXVIII. BALLATA O SNĚHOVÉ VÁNICI NA JAŘE.

Jaroslav Vrchlický

XXVIII.
BALLATA O SNĚHOVÉ VÁNICI NA JAŘE.
Sněhové vločky ve vzduchu víří, tento však vonný je, měkký a slunný, vánicí kmitá to zlaté jak struny, ve kterých ruka vichřice víří! Zda je to poslední útok snad zimy, fialkám cestu stěžovat darmo? Ó pak je marný! Sněhovým prachem skřivan, slyš, trilky ozval se mdlými, pod ním své řeka shazuje jarmo, plane svět leskem a nachem! Duše mámá, vzchop se a nechvěj se strachem! Jako tím sněhem skrz tvůj bol těsný blýská juž pozdrav jásavé Vesny, všecko jím roztaje, všecko se smíří! 80

Kniha Moje sonáta (1893)
Autor Jaroslav Vrchlický