XXIX. BALLATA O DVOU STŘEVÍČKÁCH.

Jaroslav Vrchlický

Dva růžové a úzké střevíčky kdys pobláznily mne, juž dávno tomu, jak sledoval jsem běh jich šerem stromů i jejich sladký klid zpod lavičky! A přešla léta a tu zmoudřel hoch, a nevěřil, jak mohly časy býti, kdy za slávou jej nesl chvat, dvou střevíčků že otrokem být moh’! A přešla léta a mé srdce cítí zas dojmů starých nové kouzlo plát, své dcery střevíčky dva vidím stát zas růžové a úzké na svém stolu, a tak mne žitím vedou v čárném kolu dva růžové a úzké střevíčky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

653. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V Lopatovských lesích. (Bohuslav Květ)
  2. KVĚT A PLOD (Jaroslav Vrchlický)
  3. TOUHA. (Adolf Brabec)
  4. SEN. (František Kyselý)
  5. Taje! (Adolf Heyduk)
  6. SOTVA ŽE PRVNÍ PAPRSK SPAD’. (Antonín Jaroslav Klose)
  7. VÍRA. (Karel Mašek)
  8. ILLUSE. (Antonín Klášterský)
  9. Sváteční chvíle. (Jaroslav Vrchlický)
  10. ŘÍJEN. (Antonín Klášterský)