Angelus Silesius.

Jaroslav Vrchlický

Angelus Silesius.
Jsou květy, které rostou pouze v stínu a z vlhkosti svůj celý život pijí, pak v sebe vnoří se a tiše žijí se sklánějíce v tmu a prohlubinu. Však v květů jejich monotonním klínu se vždycky rosa stkví, jež nepomíjí, jak perla by se smekla s vlasů, šíjí nad nimi přeletěvších cherubínů. To láska jest. Ty jak chceš v světa shonu ji nazvi, láskou k tvoru nebo k Bohu, jen míti ji, tvé srdce rovno zvonu. Jí v ústraní svém prostým ptákem tikej, na foru kaž ji, orkanem ji vzlykej, byl’s vše, když řekneš, dám, co dáti mohu! 25